Život a uzdravení sestry Marie Zity Gradowské na přímluvu bl. Karla
Sestra Maria Zita Gradowská se narodila 4. dubna 1894 v Polsku. Když jí bylo asi 25 let, vstoupila do náboženské komunity milosrdných sester sv. Vincence z Pauly. 1. dubna 1927 přicestovala do Brazílie. Od roku 1927 do roku 1931 byla zdravotní sestrou v Sanatorio Sao Sebastiao, pak pracovala v dívčím sirotčinci a dalších dvou institucích. Od roku 1933 do roku 1936 byla ošetřovatelkou v Instituto Sagrado Coraiao de Jesus v Auracaria, mezi lety 1936 a 1940 byla ošetřovatelkou v nemocnici Sv. Vincence z Pauly v Barao Cotegipe, od roku 1940 do roku 1946 vykonávala stejnou funkci v novém Sanatorio Madico Cirurgico v Portao, Curitiba. V roce 1957 byla sestra Maria Zita jmenována matkou představenou v nemocnici Santa Cruz v Sanoinhas, poté, v roce 1961, byla ošetřovatelkou v polepšovně v Curitibě a v roce 1962 pracovala v krejčovské dílně provinciálního domu v Curitibě. Sestra Maria Zita zemřela v Curitibě 21. září 1989.
Již v mládí, když žila ještě v Polsku, trpěla sestra Maria Zita bolestmi v nohou, nejprve v pravé noze, pak v levé. V roce 1944, když sestupovala ze schodů, náhle pocítila akutní bolest ve své pravé noze (prasklá tepna způsobila vnitřní krvácení); po dvou týdnech, kdy byla upoutána na lůžko a za pomoci obvazů se mohla vrátit ke své práci, nicméně bolesti pokračovaly a otok nezmizel. Asi tři roky nato se na přední třetině jejího pravého lýtka objevil mokvající nádor. Používala masti, aby nohu vyléčila, to ale ani nezmírnilo bolest, ani neomezilo otékání. Teprve v roce 1953 si nechala nohu prohlédnout známým chirurgem – jeho léčba způsobila, že otékání se zastavilo, takže byla schopna vrátit se do práce, přestože otok ani bolesti zcela nezmizely. V roce 1954 sestra Maria Zita pocítila akutní bolest v levé noze; výsledkem byl otok na lýtku, který mohl být odstraněn chirurgickým zákrokem. Zároveň bylo operováno i její levé koleno, které bylo napadeno artrózou. Chirurg odmítl operovat její pravou nohu, neboť podle jeho názoru krevní oběh této končetiny takový zákrok vylučoval.
Krátce poté co obnovila své povinnosti v Sanatorio Medico-Chirurgico, začala její pravá noha, která se uzdravovala po předchozí léčbě a odpočinku - i když sestra Maria Zita stále pociťovala soustavnou bolest, opět otékat. Léčila otok mastmi a zábaly, ale odmítala konzultovat lékaře, aby jí nebylo nařízeno odpočívat a nehýbat nohou, jako tomu bylo při předchozí příležitosti. V roce 1957, když byla sestra Maria Zita jmenována matkou představenou v nemocnici Santa Cruz, začaly se bolesti v pravé noze postupně a stále zhoršovat. O tři roky později, v roce 1960, byla již schopna pouze chůze pozadu (protože chůze dopředu byla nesnesitelná) a nebyla schopna vyjít nebo sejít po schodech. Nakonec, v litopadu 1960, nebyla schopna ani vstát z postele, a injekce a masti předepsané doktory nepřinášely žádnou úlevu, ani ji neumožnily opět chodit. Protože sestra Maria Zita měla obavy, že nebude moci bez překážek vykonávat funkci matky představené a že bude na překážku práci komunity, požádala o uvolnění z funkce. Vzhledem k nedostatečnému počtu sester byla ovšem její žádost zamítnuta, takže zůstala matkou představenou během celého listopadu a prosince, zatímco byla upoutána na lůžko.
V této době jiná sestra, která byla asistentkou matky představené, obdržela několik výtisků letáku, který obsahoval informace o životě Služebníka Božího císaře Karla Rakouského, spolu s modlitbami za jeho blahořečení. Sestra Maria Zita byla o tomto přirozeně informována, nicméně nepřikládala této záležitosti příliš velkou pozornost, neboť nechovala velkou náklonnost k Habsburské dynastii. Její nucená nepohyblivost a hrozící absence jedné sestry jí dělaly velké starosti, jak sdělila ostatním sestrám. Znovu dostala radu, aby se pro přímluvu za uzdravení jejího postižení obrátila na Služebníka božího. V hloubi srdce neměla v úmyslu tuto radu uposlechnout. Týž večer v devět hodin byl otok na její pravé noze ošetřen jako obvykle a byla jí rovněž podána sedativa, aby snáze usnula.
Navzdory sedativum, nebyla sestra Maria Zita schopna usnout vinou velké bolesti, kterou cítila. Tehdy ji napadla myšlenka: možná si Bůh přeje, aby byl Služebník boží uctěn; takže pronesla krátkou nesmělou modlitbu s prosbou o přímluvu a slíbila, že další den zahájí novenu na vyprošení milosti blahořečení pro Služebníka božího. Po této modlitbě pro ni bylo snadné rychle usnout, neboť bolest, která ji předtím budila, nyní přestala. Během noci se vzbudila, aniž by cítila nějakou bolest a okamžitě opět usnula.
V pět hodin ráno následujícího dne ji probudil zvon a ke svému úžasu zjistila, že necítí žádnou bolest, že obinadlo, které bylo obvykle těsně ovinuto okolo rány sklouzlo ke kotníku, a že rána se zdá být zcela pokryta suchým strupem. Byla schopna ihned vstát, dojít do kaple, kleknout si na klekátko a zúčastnit se pobožností s ostatními sestrami. Od té doby byla schopna vykonávat svou práci bez utrpení a bez překážek, a brzy samovolně odpadl i strup, který se utvořil na otoku na pravém lýtku. Od té doby po celý zbytek svého dlouhého života neměla sestra Maria Zita Gradowska problémy s krevním oběhem nebo s dalšími otoky, vzhledem k uzdravení popsanému výše.
20. prosince 2003 Svatý Otec podepsal dekret vyhlašující zázračné uzdravení sestry Marie Zity Gradowské.
/sestaveno podle POSITIO SUPER MIRACOLO/