Naše úkoly v Čechách a na Moravě

Hlavní poslání Modlitební ligy císaře Karla za mír mezi národy je shrnuto ve výše uvedených bodech, které vystihují podstatu a zaměření Ligy jako církevního spolku, překračujícího hranice zemí v rámci universální, katolické církve. Jsou však také další rozměry, které jsou pro národ a zemi specifické, a k nimž je třeba přihlédnout, které je třeba zahrnout do činnosti společenství i do modliteb.

Už sama otázka účinnosti blahoslavenství není nepodstatná pro naše uvědomění. Na rozdíl od universality svatořečení je blahoslavený uctíván ve svém domově, ve své diecézi. U císaře Karla je to poněkud specifická situace, neboť jakožto panovník mnohonárodnostní středoevropské monarchie má více domovů a míst , kam za svého života patřil a kam patří i nadále jako blahoslavený, a kde může a chce být uctíván.

V zemích bývalého království českého je to především Brandýs nad Labem a Stará Boleslav, kde Karel prožil plných pět let svého života a poslední část té doby tu prožil jako jediné šťastné měsíce se svou ženou. Zde se Karel identifikoval s katolickými tradicemi českého národa, s tradicí svatého knížete Václava a s tradicí Palladia země české. To bylo nesmírně podstatné pro jeho budoucí život křesťana i panovníka, a o tom, že to vše zanechalo v jeho duši podstatnou stopu svědčí sám Karel, který si zvolil toto místo jako své osobní sídlo už jako panovník, a sem se také obracel s marnou nadějí ve dnech rozpadu monarchie.

Máme tedy plné právo - ale zejména také povinnost - památku blahoslaveného Karla na tomto místě uctívat, a odsud pečovat o Karlův odkaz a rozvoj této novodobé tradice. Paralela osudů našeho prvního panovníka - světce knížete Václava s posledním naším panovníkem, blahoslaveným Karlem, a jejich duchovní propojení přes tisíc let našich dějin jsou zcela patrné. V časech Václavových bylo třeba napomoci příchodu křesťanství do našich zemí, žijících pohanským způsobem, aby se připojily k evropským národům civilizovaným křesťanskou kulturou - dnes je třeba napomoci návratu křesťanství do života společenství evropských národů, které žijí novopohanským způsobem a kulturou smrti jsou vedeny do beznaděje. Vypjatý nacionalismus 19. a 20. století postavil mezi národy střední Evropy, sdílející po staletí společná území, mnoho překážek, v politice snadno zneužitelných a také zneužitých, jak pohnuté dějiny 20. století ukázaly se všemi tragickými důsledky.
A právě tady je blahoslavený Karel, jako křesťanský mírový císař, příkladem jednoznačným, když říká: za všechny své národy jsem se zasazoval.

Zvěčnělý Dr. Otto Habsburský ve svém poselství do Staré Boleslavi ke slavnosti uložení relikvie blahoslaveného Karla 1. května 2011 napsal:
Právě v Brandýse se stále znovu ukazuje, že národy podunajského prostoru patří dohromady. To, že se zde scházejí příslušníci různých národů, znamená, že nás nerozděluje náš jazyk, ale že nás naopak spojuje naše společná minulost. Navzdory totalitním diktaturám 20. století se nám daří, aby společenství, která srostla dohromady přirozeným způsobem, zase nalézala cestu k sobě. Z historie se můžeme poučit o tom, že národy a národnosti nemohou žít tak, že budou stát proti sobě, ale pouze spolu a vedle sebe. To je také to, o co se vždy snažil můj otec, císař Karel – o mírové soužití národů. Právě společenství, které se schází zde v Brandýse, si na tomto poli získalo velké zásluhy – zasloužilo se o společnou tradici, o Střední Evropu a o naši společnou budoucnost!

V těchto slovech je zároveň obsaženo směrem k nám i velké očekávání: mezinárodní modlitební společenství, k němuž se připojujeme, jde cestou víry a společných tradic, a my zde do služeb společnému dobru můžeme vložit nesmírný duchovní potenciál tohoto poutního místa. Doufejme však, že budeme schopni jej zprostředkovat dál, a za pomoci celé řady i těch nejmenších míst po Čechách a na Moravě, jednotlivců i skupin, vytvořit a rozšiřovat modlitební síť, která zároveň ponese i znalosti o pravdě našich dějin a dobrou vůli k přátelskému soužití.