Vážení ctitelé blahoslaveného Karla Rakouského,
sestry a bratři v Kristu,
vážení přátelé,
je tomu už dvacet let: 3. října 2004 Svatý otec Jan Pavel II. prohlásil Karla I. Rakouského, posledního císaře a krále zemí Rakousko-Uherské monarchie, blahoslaveným. V papežově dekretu se praví: byl mužem velké morální integrity a pevné víry, jenž vždy hledal jen to nejlepší pro své národy a všechny své panovnické činy konal v souladu se sociálním učením církve. Držel se ideálu míru a spravedlnosti a neochvějně směřoval ke svatosti.
První podnět k beatifikaci Karla Rakouského podal Wilhelm Miklas, rakouský prezident, už v roce 1923. Celkem padesát let trval přísný beatifikační proces, v němž byla posouzena a obhájena svědectví devadesáti současníků císaře, a přesto, celých sto let po Karlově smrti, jeho objektivní historický obraz stále hledáme. Je to nesmírně důležité, zejména pro nás v Česku, protože Karel I. Rakouský, poslední král zemí Koruny české a světec, po boku svatého knížete Václava do naší národní tradice ústrojně patří. Jako potomek sv. kněžny Ludmily ve 32. generaci završuje tisíciletí české státnosti a jeho blahoslavení tak náleží k významným událostem českých dějin.
Karel I. zemřel 1. dubna 1922, svými národy odmítnutý, ve vyhnanství, v chudobě a v utrpení. Dějiny jej zaslepeně a tendenčně zhodnotily jako neúspěšného panovníka, kterému se nepodařilo nastolit mír, a nepřiznaly, že jako jediný z mocných se o něj upřímně snažil. Zdá se, že úspěch je pojem velmi relativní co do obsahu i času. Kdyby se Karel I. řídil potřebami pragmatické politiky a z pohledu své doby byl úspěšný, nebyl by svatý. Z pohledu naší doby právě jen císař Karel zanechal stopu, která v čase obstála. Jeho konání bylo vedeno pevným ukotvením v katolické víře, kterou v praxi realizoval dobrými skutky. Jakkoli byl moderním člověkem počátku 20. století a příznivcem pokroku, neomylně rozpoznal, že zrůdné progresivistické ideologie nemají s pokrokem lidstva nic společného. Ani v tom se svět počátku 21. století nezměnil k lepšímu a lidstvo je znovu ohrožováno zničující válkou.
Ptáme-li se tedy po odkazu blahoslaveného Karla Rakouského pro naši dobu, pak je to jeho příklad: občana, jenž ví, že slušná společnost stojí na křesťanských hodnotách, které zároveň jsou podmínkou fungování demokracie. Politika, který se odvolává k vyššímu principu mravnímu, ctí právo a spravedlnost pro každého. Státníka, jemuž je mír mezi národy nejvyšším cílem. Člověka, milujícího stvořený svět a lidi, dobrého otce a ochránce rodiny.
Relikvie bl. Karla Rakouského jsou dnes uctívány i v hlavních chrámech Čech a Moravy, v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha v Praze a sv. Václava v Olomouci. V letošním roce budou relikvie bl. Karla, dá-li Bůh, uloženy také v diecézních katedrálách v Opavě a v Litoměřicích. Modlitební liga císaře Karla za mír mezi národy chce doufat, že všude, stejně jako v Českých Budějovicích, ve Staré Boleslavi, v Brandýse nad Labem, v Nepomuku i jinde se ostatek bl. Karla stane předmětem úcty, pramenem inspirace a odvahy ke křesťanskému životu, kterou můžeme podepřít jeho slovy: „Kdyby každý plnil jen své křesťanské povinnosti, nebylo by ve světě tolik nenávisti a bídy...“
PhDr. Milan Novák
komandér papežského Řádu sv. Řehoře Velikého,
komtur Řádu sv. Jiří, evropského řádu Domu Habsbursko-Lotrinského,
představený zemské Modlitební ligy císaře Karla I. za mír mezi národy, ČR